Žena
Chemie ňader v čtyřlístku
i květ v podbřišku.
Dlouhá z podbělu.
Seděla a psala větu
ta křehká duše,
co pěla z klarinetů.
Pro světlo z labyrintů
i bájných světů
myslela v naději,
že průduch má své množiny
a jednou pozná roviny
i úsměv zdvořilý.
Z boků šel lesk
i cupitání padajících hvězd.
Cit nechal estrogenem
louky kvést.
Z klína plál
zvuk Šeherezády
i ženské krásy.
Sloka je naplněná
a klouzá v časy.
Přečteno 181x
Tipy 24
Poslední tipující: Stanislav32, Fialový metal, Jan Kacíř, šerý, Kan, Koala, 8Zdenek, Marťas9, Frr, jort1, ...
Komentáře (14)
Komentujících (7)