Píseň kosmická

 

Jak lvové bijem o mříže

Chyceni v pasti světa

My pozemští jsme tvorové

Náš duch však vzhůru vzlétá

 

Nám zdá se

že z nebe vane hlas

Ten hlas přichází budit nás

A ten hlas volá, už je čas

Dlouho, předlouho jste spali

Vy tvorové bídní a malí

 

Ten zvláštní hlas

Mrazí, pálí a studí

Já trápím se teď otázkou

K čemu nás vlastně budí

 

My blesk k myšlenkám připřáhli

A země byla nám malá

My vesmír chtěli obsadit

Však zvláštní věc se stala

 

Tu shůry ozval se onen hlas

A řekl nám náhle Dost

Kdo zaslechl jej, zachvěl se

Slyšel v něm hněv a zlost

 

Jak lvové bijem o mříže

Tlučeme do nich zas a zas

Jsou to však naše okovy

Ukryté kdesi v nás

 

A na závěr, co dodat

Snad trochu drsná slova

Blesk k myšlenkám spřáhnout

A na život lidem sáhnout

A vše živé zabít jednou ranou

Naději nedat žádnou

To Neruda by se nenadál

Co hommo sapiens dokázal