Poslední svazek v knihovně

Popuštěné uzdy zlatých velehor kdys

laskaly duše čeřené zrcadly z kalužin

ty prapory propocené krví sypaly suť

do žebradel bláznů, do úbočí sirých měst

 

pojedlas klas a milo mi bylo v té březosti

tvá těkavá hruď bolí mi v obzorech srdce

má platinová mršina poryvem brízy ožila

já podepřel smrtelná nebesa kusem vděku

 

řežu samorost z bukoviny do tvé vitríny 

i rudodřev kryje žal hodin jdoucích pozpátku

tiše jak v máji laskám tvou auru poslepu

když lituješ prstenů - bludiček z obrázků

 

do hrstí sochaných z údů padlých andělů

kladu chléb kropený vodami neživými

vydechnu ještě naposled, hrob tu chci mít

a mniši ať pošlapou jej v cestičku úzkou

 

tepe mi to tupě, všechny zvony bijí funerálmarš 

chodidel jak tlapek vtisk v písek plážový

vede můj stesk po vinicích, po tvých očnicích

a slova klepou na tvé zavřené dveře