Návštěva.

Našel jsem ve svém křesle sedět anděla,

křídla měl zplihlá a ztrápenou tvář.

Bylo zvláštně, to přece jen, anděl nedělá,

být smutný a nemít svatozář.

Nohy si natáhl a udělal pohodlí,

o něco k jídlu požádal a o čaj.

Divné, že se před jídlem nemodlí,

na nebi vzplál zlatý vozataj.

Sedíme proti sobě, já mlčím, on taky,

otázky v očích mám, bez odpovědí.

Usmál se, spatřil mé rozpaky,

do tváře pad mu stín v barvě mědi.

Nakonec promluvil: bylo to zvláštní,

ten hlas, jeho, byl hlasem ženy.

Víš, příteli, já pracuji s velikou vášní,

zde chci jen spočinout, jsem unavený.