Dopis z Nebe

Dopis z nebe
Ahoj můj milý...snad se tvé oči když píšu ti rozzářily. Dny utíkají jako utekla jsem já. Věř že jsem nechtěla ale to ta duše má. Do nebe,ne do pekla. Jestli píšou že byla jsem andělem na zemi a Ted jsem v nebi. Mají pravdu ač mé tělo už o tom neví. Neboj se stále jsem ti blíž možná víc než kdy dřív...ty to víš.

Zdravím tě má milá pod rouškou noci, tak rád bych vrátil vše zpět ale není to v mé moci. Sedím tu sám a co teď... Jsi pryč mám tu pro tebe nachystán jen bily květ. Slova jsou nicotná jako cítím se na nic prázdnota všemocná co nemá hranic.

Neboj se můj milý jen výdrž tu se mnouv tuto chvíli vím že naše těla se opustily. Smutek v štěstí promenime já tady ty tam spolu vše tak krásně umíme. Nic se nemění snad jen dotek mezi námi neboj se je to pro nás požehnání.

Chtěl bych jen vědět má milá jestli jsi mě opravdu opustila. Čekám tě tady nevěřím v nic jsem sám jako strana co nemá líc, kéž by jsi na mě promluvila.

Můj milý mluvím na tebe copak jsme se ještě nepochopili? Čas tvůj smutek odnese ale vím že mě nikdy tak jako každý můj radek z nebe se dotkne tě tohle je život nejsou to křivdy.

Slyším tě ale je těžké vnímat Tě zřetelně. Víš včera jsi tu byla a dnes... Je to tak čerstvé nechej mě. Zakopávám o vše co ani nestojí v cestě, vždyť jsem ani nebyl v lese kdo ksakru tady dotahnul ty větve.

Lásko to ty když jsi pryč lesem utíkal,no tak je na čase aby ses sám sobě přiznal. Ano není to lehké po jednom dnu ale prosím poslouchej jsem tu.... Tady. Nemusíš se otáčet nejsem za tvými zády. Taky mi všichni, co déle tu jsou dávali rady, jak s Tebou vůbec mluvit. Budeš se divit jak čistý svět tady je. Škoda že jsi jinde.

Hned teď volám tě ke mě.
Je tak škarede ráno na posteli neustlano. Hned co jsem vstanul zakopl jsem sám o sebe. Pletou se mi nohy. Je to pár dnů a já říkám kde jsou ty doby.

Srdce mé ta doba je teď tady, jsem výš a s nadhledem vnímám běžného světa vady. Kéž by jsi mě viděl teď. Co? No tento nebeský svět bez lacinosti vím že toho máš už taky dosti. Ale princi můj ze života lidského máš tam ještě úkol. Vidím ho nic těžkého jen najít v sobě sebe sám. Potom můžeš za mnou ke hvězdám. .

Pfff kašlu na každou snahu jsem jen panackem pytel myšlenek které do mě všichni tlačí. Prostě člověk na opravu. Co ale záhadou mi je kde najdu opraváře na lidi.

Promiň mi milý výdrž mi naslouchat chvíli. Nechtějí Tě opravit. Jejich přáním je ať ty jako každý jiný živý stanes se jejich poskokem.

Mas pravdu hvězdičko má někdy se cítím jako poskokem. Ráno vstanu a než se nadechnuuderi mi skutečnost ránu. Jakou? No že tu nejsi potom to že mám jít někam ven. Kam bych chodil tady doma jsem. Nesnáším svět nesnáším lidi. Málo kdo lásko má vidí to co mi teď chybí. Jsi to ty tvá blízkost. Nikdy jsem tě neměl dost. A pak si byla pryč.

Už mi prosím dej taky slovo pořád jsi jen v tom co bylo. Co z toho?
Jsem teď tady a ty tam. No a co, vždyť co víc si přat než když spolu můžeme se různými pohledy na svět dívat. já dolů a ty ke hvězdám přes které si můžeme s čistou upřímnosti povídat...