Seznámení.

Vstoupila do kavárny,

na nose kulaté brýle,

ve vlasech pěšinka hladká.

Ještě se ujistila

pohledem do zrcátka

a usmála se.

Ke stolu sedla si,

k tomu, co u okna stojí

a nohu přes nohu si hodí.

Můj pohled za ní se táhne,

jak brázda za velkou lodí – na Vltavě.

Jen chvíli dívám se ostýchavě,

vtom ke mně se nahne.

Nemáte oheň, mladý pane ?

chtěla bych zapálit svíci,

víte, to signál je, na ulici.

Slečno, a co se stane ?

No, někdo má přijít,

jen neví kam,

tou svíci ho přivolám,

jen jestli pochopí

 a bude chtít.

Svíčka už málem dohořela,

a dívka dál sedí sama.

Nepřišel, kdo přijít měl,

možná, že nechtěl, či zapomněl,

nebo nepochopil.

Já už jsem dopil

a zvědavý, dívky se ptám,

zda nechce doprovod;

jinak bych musel jít sám.

Vděčně se na mě podívala

a kývla na souhlas.

Venku se do mě zavěsila,

zlehka, jak dobrá víla

a vyšli jsme noci vstříc.