Svou cestou.
Svou cestou.
Odešla jsi
s posledním bouřkovým mrakem,
ani na slunce nepočkala.
Prvním rozespalým vlakem
odjela’s a vůbec nemávala.
Chvíli jsem čekal ve stanici,
za ruční brzdu jsi nezatáhla.
Vlak odjel, já vyšel na ulici,
má duše tvou zradou zprahla.
Odešla jsi,
oněměl prázdnem náš byt,
květiny smutkem zvadly.
Už nikdy nebudu snít
o světech za zrcadly.
Komentáře (11)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Ach jo, Kane, to mě moc mrzí, ale kurňaaaaa NEBOJ! Objeví se jiná žena a ta bude TA pravá s úsměvem na líci, kde bouřkáče nebudou mít šanci vzniknout! ;)
Velice dobře napsané a ať se Ti daří co nejlépe vše, co si přeješ :)
25.06.2023 20:01:44 | Ondra
Ondro, všechny mé básně jsou fikce, nic není můj příběh. Jen odpozorováno ze
života, co kolem mě sviští. Ale, děkuji ti a děkuji i za komentář.
25.06.2023 20:45:55 | Kan
Cítím se jak rozšlápnutá kytara s pokálenýma strunama. Tak přesně napsané.
25.06.2023 15:32:35 | Jan Kacíř
Úplně to na mě dolehlo..uf
25.06.2023 14:41:58 | jenommarie
Takových příběhů je kolem nás stále mnoho. Děkuji za komentář. :-))
25.06.2023 19:09:08 | Kan