V tichém domě.

V tichém domě,

uprostřed pokoje zšeřelého

na prosté židli sedí.

Žije skromně,

nikoho nepustí do žití svého,

jen svého si hledí.

Jak u zdi starý strom,

větrem větve olámané;

na koho čeká ?

Jak dávný astronom,

co tajemství nepoznané

vyhlíží do daleka.

Stmívá se, dne barvy umlkají,

svět je, jak stará fotografie

v albu pod postelí.

Hodiny na stěně netikají,

i tak čas nadále žije,

jen o hostu jsme nevěděli.