DVOJHVĚZDA

 DVOJHVĚZDA 

sloka 1
Sešli se mimo civilizaci,
napůl snili, napůl bděli.
Vzhlíželi spolu do temné noci
a v tom dvě tečky uviděli.
Vztyčil prst a hrdě prohlásil,
že tam jednoho dne poletí.
Netušila jak ty hvězdy uhasí,
přesto jeho nápad posvětí.

REFRÉN
Zírají,
dvě hvězdy kolem sebe krouží.
Blikají,
občas k horoskopu slouží.
Netají,
že tančí na melodii epickou.
Doufají,
že nejsou dvojhvězdou optickou.

sloka 2 

Se zájmem se ho dotáže,
kdy nastane věk vodnáře.
Nechce, ať při zemi zůstane.
On nemá slov, je jí ozářen.
Jsou jiní, přesto se přibližují.
Na dosah si hmotu vyměňují.
Děje se to? Nebo je to iluze?
Sráží se, tmu zabila exploze.

REFRÉN
Zírají,
dvě hvězdy kolem sebe krouží.
Blikají,
občas k horoskopu slouží.
Netají,
že tančí na melodii epickou.
Doufají,
že nejsou dvojhvězdou optickou.

sloka 3 
Mají tu hvězdu v hledáčku.
Jen jedna je, přesto o větší svítivosti.
Jsou jepice, nebe bez mráčku.
Budoucnost se snoubí s minulostí.
Čas je pro ně relativní pojem,
přesto se oba předem rmoutí.
Čím nejjasnějším je zdrojem,
tím dřív se do sebe zhroutí.