Tajemství.

V jednom starém domě,

prázdná půda byla.

Ten dům vypadal skromně,

v něm se sova zabydlila.

Na půdě ve skříni spala,

mezi sukněmi a šály.

Do noci lovit vylétala,

myši v domě se jí bály.

Zvědavost mi nedala

a na půdu jsem vyšel.

Sova ještě nespala

a já tiché kroky slyšel.

Rozhlížím se kolem sebe,

vidím skříň a sovu na ní.

Potom střechou kousek nebe,

červánkové, při stmívání.

A zas ty kroky slyším,

snad je to vítr mezi krovy.

Nebo ty kroky patří myším,

co se tolik bojí sovy ?

Nenašel jsem vysvětlení,

pro to, co jsem slyšel.

Třeba ani žádné není,

a tak jsem z toho domu vyšel.

Stále mně to táhne zpět.

Co ty kroky znamenají ?

To bych se chtěl dozvědět,

kdo před námi něco tají.

K domu patří zahrada,

je zarostlá hustým křovím.

Možná, že zde se skrývá záhada

a já se ji třeba dovím.

Náhle přišlo vysvětlení,

vždyť stále bylo před očima.

Čas ten vždycky všechno mění,

je to v tom, jak člověk vnímá.

To čas mně rušil svými kroky,

byl a je tu všude s námi.

Přece jsem viděl ty prošlé roky,

starou střechou pod hvězdami.

Jen čas tak nenápadně plyne

a vytrvale a tiše kráčí.

Po čase je mnohé jiné

a zpátky se čas neotáčí.