V polích zlátne nám naše obilí
Kolik zim jsme už žili a přežili
Na skráních první bílé vlasy
Vzpomínky to jsou na jiné časy
Jedno zda lepší či horší byly
Tak jak jsme uměli
Právě tak jsme žili
Tak jak umíme, žijeme stále
Život náš pestrý běží dále
Stále jsme na cestě naší pouti
Po horách dolinách cesta se kroutí
Kdo kráčet chce lehce
Nemá na vybranou
Minulost, budoucnost
Nechá stranou
Na své cestě
kupředu se dívá
Pevně kráčí
Tiše si zpívá
Na jeho cestě
Slunce nad hlavou
Mraky plují
Oblohou modravou
Krajina ta krásná
Je v jeho duši
Snad z jeho úsměvu
Lze tu krásu tušit
Snad se stříbrem ve vlasech
přijde i poznání
že život v úsměvech
smutku snáze se ubrání...
Pohladila, děkuju, Kozorožko (*)
04.07.2023 16:04:33 | Emily Říhová