Anotace: Ve starém Římě bylo zakázáno trestat panny smrtí. Proto při příležitosti her a programu skupinových poprav byly odsouzené dívky pro zábavu diváků před výkonem trestu veřejně deflorovány samotnými vojáky popravčí čety - jen pro silné povahy.
Nahé údy v pilinách
osmahlé do odlesku tuhnoucího jantaru,
prsy pevně vzedmuté
ve spojité křivce obnažené hrudi
tuhnou pod doteky tvrdých dlaní,
úzká čára panenské štěrbiny
zrosená sevřením svalnaté paže
pozvolna odkrývá nachovou tkáň
v rozvírajícím se klínu stehen.
V nejisté zóně ohrožení
zarýváš paty malých chodidel
do nazlátlé plochy arény,
jež rozrušena kopyty koní
dýchá vůni vysychajícího dřeva.
Můj meč se dotýká tvého boku -
vzdáváš se jasné převaze
(ještě je čas na umírání)
bez náznaku překvapení
nad bolestným průnikem údu
do tvého rozpáleného těla.
Hledíš s bradou vychýlenou
k zaplněné tribuně kolosea,
mlčky a tak samozřejmě,
jako již mnohokrát jsi přešla mlčením
projevy obdivu z úst roztoužených mužů
zmatených smyslnou krásou a
povzneseným výrazem tvého nezaujatého pohledu.
Lhostejné slunce rozepnulo oblohu
v oceán bezbřehosti
a ostrým zářezem paprsků
odnímá skvrnu rozkoše z tvých zorniček,
tvůj dech zadržovaný rytmem srdce
vstřebává pach potu smíšeného s krví,
jejíž prameny pohlcované póry země
prýští z ran nahých dívek –
to ony zastřely svou sveřepost
mučednickým odporem –
vnímáš jejich výkřiky
překvapené dotykem smrti
více než vlastní bolestí,
jejich zoufalé prosby podbarvené strachem
a lítostí nad okamžikem prohlédnutí.
Nával rozkoše rozpustil
zatrpklý úsměv ve tvé tváři
a vyvolal tichý sten rozechvělých rtů
před brunátnými zraky diváků,
kteří přišli, aby si připomněli
den své vulkanické přeměny
pod růžicí chapadel běsnící sépie -
to Erós zázrakem života
rozvinul mladé tělo ženy
do výtvoru božské dokonalosti
a učinil tak z čiré přezíravosti
nad slabostí lidí opojených krutostí.
Skláním se v úctě
před tvojí přirozeností,
nejsem hoden takové smrti -
- daruji ti život
z moci vyššího důstojníka
praetoriánské gardy.