nikdo jiný
nikdo jiný
Slyšela za rozbřesku
Trávu růst
Tisícem rozevřených očí
Na cestě po úbočí
Viděla páva
Cítila hebkou měkkost hlíny
Přesedla z hluku do tišiny
Naposled
A nikdy a nikde nikdo jiný
Nelovil temným kopím stíny
Nerozžal křoví světlem luny
Nehodil do koruny
Stromu
Smrt
Komentáře (10)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Připojuji se níže, výše a dávám k úvaze zdali nespojit poslední a předposlední řádek v jeden. resp. nějak nezměnit řádkování u posledních třech řádků.
Zdá se mi, že takto rozděleno, je to trochu na efekt.
08.07.2023 07:56:53 | Šabrej
efekt jsem volila přesně podle sekáčku:)..děkuju, já nad tím občas přemýšlím, i když to tak nevypadá:)
27.07.2023 03:01:08 | gaspacho
Básnička upravená umná, jistě nebyla napsaná během míchání omáčky, nýbrž autor svá slova promýšlel a pečlivě vážil, podobně jako vypravěčka "hledal mezi klestím". Už první slovo "našla jsem" je krásné a plné epického obsahu čímž zve ke čtení. Na můj vkus je povídání místy méně určité, na řádku "naposled" jsem pocítil náznak rozladění. Naopak 2.sloka je tak kouzelná a čistě čitelná i pro mě a závěr monumentální, že myslím není možné, aby odvážná hrdinka při zvěstování svých objevů byla nepřesná, nebo neprávem autoritativní. Vždyť to skutečně ještě nikdo nedokázal - takhle zrušit, pokořit, odhodit smrt.
Famózní, suverénní projev, dramatická tajemná existenciální obraznost, jako chodit v noci lesem. Vynikající báseň.
08.07.2023 07:47:49 | Ezop
..děkuju za nejdelší komentář, který nemůžu minout jen tak...jsem okouzlená!:)
27.07.2023 03:02:35 | gaspacho