Poprvé
Poprvé
Sbírka: Dualita - o hře polarit
Pomalu si tě přitáhnu.
Skoro se nebráníš.
Ochotně následuješ
můj jediný prst.
.
Svou jemnou kůží
prvně a přesto
nezapomenutelně
pohladíš mé dlaně.
.
Hlavou mírně nakloněn,
téměř se tě dotýkám.
Nenápadně vdechuji
tvou omamnou vůni.
.
Pak tě mé prsty
zlehka rozevírají
a já... v tobě... poprvé...
začínám číst.
A jak si knížku z poličky v obchodě vybíráte vy?
Komentáře (4)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Škoda toho dovětku...za mě je to zbytečně rušivé ( každému jasné, že metafora;)
08.07.2023 10:20:16 | Malá mořská víla
No právě. Každý ví, že je to metafora. Ale jako poslední chci, aby čtenáři přišla konkrétní vzpomínka na vůni vytisknuté knížky. A jestli vůně tak mocně otevírají vodopády vzpomínek, můžou se nakonec vjemy z knížek i vztahů propojit a v každém z nás spustit jedinečnou galerii našich vlastních vzpomínek. Mně třeba s vůní knížky naskočí jedna příjemná vzpomínka ze školní knihovny.
Proto tam ten dovětek rozhodně má místo.
08.07.2023 10:41:27 | TRlVlUS
Už mlčím... mlčím :)
09.07.2023 22:58:06 | Malá mořská víla
To že názor nesdílím neznamená, že ho nerespektuju. Každý má právo vidět to posvém. Jen jsem to dovysvětlil, mlčet není nutné.
09.07.2023 23:40:38 | TRlVlUS