Pouta
Pouta
pouta nasáklá hadím jedem
který do očí vpíjí se
v srdci usídlí se
na tomto krutém světě
vyvléknu se z nich
jako ryba ze sítě
jako opuštěné dítě
které ztratilo od domova klíče
budu sama plout
z loďky však uvidím
na zčeřené hladině bezvládí
na souši bezmoc a bezpráví
vrátím se zpět
do těch jedovatých pout
už neni kam jinam plout
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Básnička depresívní, bezvýchodná, přesto z projevu bezděčně čteme jakési východisko díky rozumné úvaze: není-li jinde lépe, zůstanu v poutech. V tom poznání je paradoxně i trocha optimismu. Na můj vkus je první sloka moc efektně a temná. To se změnilo ve druhé sloce, kde jako kdyby i vypravěčka něco odložila, z efektního způsobu vyjadřování se jako ryba vyvlékla a vydala se svobodněji na moře. Řádky "na zčeřené hladině bezvládí - na souši bezmoc a bezpráví" jsou už suverénní a krásné. Podle mě chybí jen maličko, abychom dopluli ke smíření a počínající radosti, či zralosti.
Velmi oceňuji jak autorka patrně přetavila své vlastní citové vjemy do podoby obecné (tj. přenosné, každému srozumitelné) básničky a myšlenky. To je skutečně literární tvorba.
09.07.2023 11:48:36 | Ezop
moc děkuji za kritiku sama vidím na
básni nedostatky snažím se zlepšovat svoji
tvorbu Moc děkuji
14.07.2023 12:17:31 | Sára Černá