Pomluvy

 

I

 

Stará dáma odložila klobouk na věšák

Růžový klobouk – a s ním i staronový šat

Než pozdržela pohyb rukou,

                                                  odeznělých vnad

Když z nepohody deštník

                                          jí na zem mokrý spad.

Den byl deštivý, šeď nebes

                                           šerem obtěžkala stůl

Kde zhasl mládí sen a nálad truchlivých

                                          zlobná rozlétla se hůl

Nad hlavami zachmuřených létavic

                                       a laciným třpytem zlata

Ten deštník kol vše poskvrnil

                                  že nenašel dávno adresáta.

 

II

 

Panovačná masa rozložitých hýždí hýbe úřadem

                                                     duší zpozdilých

Paní velkohubá má svůj plodný den

Věřit se ani nechce,

                              kam míří nepřítomných povaha

Ta bodrá světice snad svlékne všechny donaha

Kde pravda je – ten trudný problém

                                                   málokoho zkruší

Pro přičinlivý odhad sil přec stačí napnout uši.

 

III

 

Mladé dívky sesedly se s číší na barovém stole

K projednání výsledků,

                                       jak v milenecké prospívají škole

Jedna přes druhou pak odříkala svodů pevná pravidla

Než v přesném pořádku

                                         rozpitvaly mužů směšná osidla.

 

Snadno naivní student utone

                                                      v kalném řečišti lásky

Jim nad hlavami kroužil přízrak ženské svornosti,

                                                           povzbudivé hlásky

Slova utrženého obdivu – přec jedna víc

                                                      a druhá méně dostala

To věru falše proradnost – co v lidech ukryto

                                           už kamarádka dávno poznala.