Churavému tichu

Viděl jsem kopretinu
vrostlou do asfaltu...
Ne že by se tam
nedalo žít,
.
jen to dá sakra dřinu
obrůst cihly, maltu,
z prašného světa
po kapkach pít.
.
Někdy mě ráje minou
a to co zbude mi tu,
jakkoliv šedé,
zkouším mít rád.
.
Překvapen kopretinou,
přeju jí v duše skrytu,
ať se jí vede
s osudem rvát.