S obrazu schází,
jak šelma dravá,
jak chřestýš se plazí,
úsměvy nerozdává.
Podivný obraz ženy
ve starém rámu;
dříve byl pozlacený;
zdobil tu dámu.
Vítr se opřel do strání,
na nebi blesky zahořely.
Z domu se ozývá volání,
hlas je rozechvělý.
Ta z obrazu postava,
mohutní a sílí.
V nás roste obava,
…ta postava šílí.
Nelidsky řve a soucit mámí,
divě se válí po podlaze,
a krásná tvář na obraze,
stejně rychle stárne s námi.