Sonet včelího ráje

tak jen smutně šumět umí

bory širé ráje není

hlukem doby v hlavě hučí

voda spěchá ku prameni

pilně nese světa tíhu

od květu ke květu sedá

k smrti se dřít v to má víru

ošidit se život nedá

zůstalo stát srdce v těle

smutně bzučí včela k včele

moudře praví jejich matka

jedna včela v žití vratká

v společenstvu naše síla

v druhu druh pak neumírá