V mlhách nyvé poezie

Tak jako v mlhách poutník ztrácí smysluplný směr

a v mámení temných siluet na bludný patří svět,

člověka jak smavý kabaret tak veršů vábí květ,

že zženštilé touhy bez rozumu má hned plný džber.

Kdo kritické mysli silou ducha nepochytil dost,

do splínu sklíčen noří se jak básník v pusté noci

a marně hledá útěchu, když zůstal bez pomoci

všude tam, kde vášně nezralost nezvaný je host.

Tak nyvý jazyk poetů horší hraběcích je rad,

když jako Sirény líbivou svou písní bez obsahu

káží opustit loď, leč kdo pravdu pochopil,

                                   vrhá se hned na podlahu

ve spásné naději, že v nouzi smyslů střízlivost

                                              pomůže mu snad.