Polibky
Polibky
polibky padají měkce na tvou tvář
chytají se do pastí tvého těla
až padne citadela
zničíme naši svatozář
oblékneme hadí šaty
svlékneme se ze své kůže
až zůstaneme jako divoké růže
na záhoncích u trati
srdce naše budou bít jak kostelní zvon
budeme neohrabaně mlčet jak v porcelánu
slon
a čekat až zazní tón
našich srdcí
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
moc děkuji.za komentář jak to myslíte s tou třetí slokou? jako celé čtyři verše šlo by to samozřejmě jen bude báseň kratší
14.07.2023 13:24:09 | Sára Černá
Emoce tu vykvétá do červena, takové to milostné podléhání, pálení mostů, skok do neznáma. A z hlavy přichází varovná myšlenka. Že totiž přijetím těch erotických výzev se člověk něčemu (také vzácnému) nenávratně vzdálí - tzn. "zničíme svatozář" ... a možná už nezbyde než setrvat v bájné podobě prokletých hrdinů jako divoké růže u trati. Zde je zachycená krása i úskalí tělesné slasti. Básnička tu zajela velmi hluboko a druhou slokou může skončit. Nazvaná je správně.
Třetí sloka jako kdyby ten rozpor chtěla udobřit, překonat důrazem na srdce, ale zřejmě to není už možné. Vyvolali jsme příliš mocné skřítky, mluvili jsme příliš mysticky. Asi proto se třetí liší i graficky, jako kdyby byla rozpadlá. Jako kdyby říkala: srdce je slepá cesta.
---
Příběh té emoce a myšlenky jak jsou podané, je zajímavý a vybízí k přemýšlení.
Každopádně lze místo "na záhoncích" dát logičtější "na svahu u trati" a vynechat 3.sloku, tím vznikne výborná romantická básnička s čistě zachycenou počínající vášní i obavou.
14.07.2023 13:12:37 | Ezop