Neúprosně slunce dýchá,
paprsky den ostře krájí,
do kůží bolestně píchá,
do zátýlků před tramvají.
Nad asfaltem vzduch se krčí,
plechy střech se žárem žhaví,
toulavý pes v křoví vrčí,
v srsti stébla oschlé trávy.
Parkem kroky šourajících,
k lavičkám se ubírají,
s dechem léta zápasících,
cestu domů tiše krájí.
...a znovu si uvědomuji, jak jsem šťástná, že bydlím, kde bydlím...
Za zahradou les, před domem strouha, je mi tu "blaze", žádné ouha...:)
Raději jsem ji přečetla jedním dechem, abych to horko do sebe nemusela tolik nasát :)
15.07.2023 16:31:09 | Dreamy
zlatá vesnice...
15.07.2023 18:15:02 | stormeater