Kniha v kůži vázaná,
bez písmen, tiché stránky má.
Bývala dříve popsaná
V hromadě leží schovaná.
Pero, barvy, štětec snad,
kreslit do ní, malovat.
Příběh, nebo komix snad
Kdo bude knihu psát.
~☆~
Téma knihy i vnitřního světa ba samotný název díla je mi velmi blízký. Oslovilo.
16.07.2023 15:20:01 | mkinka
Když vidím "kniha v kůži vázaná" tak se trochu leknu jestli to není z filmu dívka na koštěti. Radši bych se tomu vyhnul, nicméně autor ať píše o knize vázané v kůži, kdykoliv ji ke své práci potřebuje. Je to čistě jeho věc. Verš "snad-snad" je neobvyklý, ani přídavná jména stejného vzoru (1.sloka) nepovažujeme za dobré rýmy. Poslední řádek zakončit radši otazníkem.
---
Formálně má básnička dost chyb, o to zajímavější je obsah a název, který míří přesně do černého. O prázdnotě slyšíme pořád, každý tuší že život má mít hloubku, má mít smysl, nejhorší je prázdno atd. A tak manželky chodí na jogu - tam se seznámí a jdou na pivo. Nebo město vybuduje dětské hřiště - kde pak adolescenti hulí... Nebo domy pro občany, z nichž pak zůstanou holé zdi.. Rozhodující totiž je KDO tu knihu bude psát? Jaký člověk? Jaké nitro, jaký charakter, jaké kvality má? Ne každý člověk dokáže do té knihy psát.
Autor tady z ničeho nic vlastními slovy, skoro jako kdyby nechtěl, odhalil důvod prázdnoty a nenaplnění. Ukázal na naše jen předstírané, neupřímné hledání hloubky v životě. Obsahově z hlediska poznání světa má básnička veliký přesah, jako když na nebi zazáří kometa.
16.07.2023 11:37:12 | Ezop
Děkuji, a tak hluboký rozbor jsem nečekal tedy. Rád používám netradiční přístupy i v životě (je to ale zdroj problemu) protože je mi to přirozené.
16.07.2023 15:14:00 | Protos1182