SNÍLEK

 

OBNAŽENÝ ZUBNÍ KRČEK - SNÍLEK 

 

Sloka 1

Narodil jsem se, na zaplněný políčko.

Nepodílel jsem se, brek citový olíčko.

Největší je dilema, být kosmonaut či detektiv?

Proplouvám jak argonaut, nespočet perspektiv.

Puberta šije, každý den je euforie,

Heslo zní, kdo příliš spí, ten nežije.

Nezdá se, že by to někdy skončí,

týden ukončí objektivu melodie!

 

Refrén

Čas běží, sny v Pandořině schránce leží.

Ležím i já, po sté se zvedám,

po sté tvrdím, že už to nedám!

Nač žít, když dokážu Lucidně snít.

Unikám ze schránky, z níž není úniku,

Luna je falešná, probuď už snílku!

 

Sloka 2

Karta se otáčí, soukmenovci migrují.

mít se rád nestačí, kořeny mě svazují.

Tužby v mlze mizí, proč i já nezmizel.

Nořím se do snů, tam jsem já režisér.

V noci se usmívám, netřesu se, nesekám.

Na to co nepřijde, stále čekám, já čekám.

Vím, že realita není žádná hitparáda.

Luna věrná je, nikdy neukáže mi záda.

 

Refrén

Čas běží, sny v Pandořině schránce leží.

Ležím i já, po sté se zvedám,

po sté tvrdím, že už to nedám!

Nač žít, když dokážu Lucidně snít.

Unikám ze schránky, z níž není úniku,

Luna je falešná, probuď se už snílku!

 

Sloka 3

Dekádu přes kopírák prožívám,

hibernuju, vzpomínky se mísí.

Den co den autopilota používám,

stagnuju, podal jsem demisi.

Známí řeší jen koitus a bakšiš,

nudí mě, bourám čtvrtou stěnu.

Poraď, jak zjistil jsi, kam patříš?

Zmiz! Nevěř strachu! Vítej změnu!

 

Refrén

Čas běží, sny v Pandořině schránce leží.

Ležím i já, po sté se zvedám,

po sté tvrdím, že už to nedám!

Nač žít, když dokážu Lucidně snít.

Unikám ze schránky, z níž není úniku,

Luna je falešná, probuď se už snílku!