Po letech.

Jako děti, za ruce jsme se drželi,

a jak šel čas,

stali jsme se vůči sobě nesmělí,

stud byl v nás.

Vidím tě, dva krátké copánky s mašlí,

jako oheň vlasy.

Dnes, i když jsi jiná, přec tě ty vlasy krášlí;

proč klopíš řasy ?

Pojď, podej mi ruku, jako kdysi,

projdeme se spolu.

Chci, aby věděli všichni, čí jsi,

u koho sedáváš stolu.