Na starou tahací harmoniku
v podchodech hraje.
Má jednu nohu svoji
a druhou dřevěnou.
Na sobě vestu bez knoflíků,
na zemi dvě deci čaje.
Rum v kapse, o ten se bojí,
laškuje s ozvěnou.
Pár mincí v misce od ešusu,
bude mít polévku – z nádraží.
Den co den tady lidem hraje,
občas se s nimi i pozdraví.
Někdy jim hraje podle vkusu,
jindy se moc nesnaží.
Poznával kdysi daleké kraje:
jak je to dávno, kdopak ví ?
Člověk si stále říká
kolik musím našetřit
na to své živobytí a abych vše zvládla.
Děkuji za střechu nad hlavou
na možnost mít práci. Uvědomuji si
jak snadno, to vše
může člověk ztratit
i zdraví.
Je to život
bojujeme každý
ale někdo
o tu polévku každodenní.
Ráda jsem četla Kane, pěkný den TI přeji:)
20.07.2023 10:32:52 | jenommarie
Člověk má být vděčný za to, co má a pokud může pomoci, tak to má udělat.
Děkuji za komentář. :-))
20.07.2023 10:50:25 | Kan