Samota.

Já volám, však v ústech hořko mám,

v oči, slzy bolu derou se mi.

Já volám, jen proto, že jsem sám,

jen proto, že smutno je mi.

Slunce vychází, s kým o ně podělím se,

úsměvem, kdo mě obdaří ?

Měsíc se zrcadlí na mokré římse,

čekám, kdy hvězdy se rozzáří.

Ať volám, jak volám, ozvěna neodpoví,

vítr mé volání vzal a letí s ním pryč.

Městem jdu sám, nikdo mě neosloví,

ve váze, jako já, uvadá petrklíč.