Pod tunelem na Žižkov
Dvě ztracené děti
Se stařeckou tváří.
Spokojeně vdechují své dva gramy
životní motivace.
Stovkou dlaní broušená lavička.
Dřevo vyhlazené do vysokého lesku.
Těmi zasněnými poustevníky
Těmi zlomenými požitkáři.
Ti všichni umí zpomalit čas.
Počítala jsem to a
Jejich minuta
Je můj půlrok.
Tak vlastně nevím, kdo z nás přežije dýl.