DOVČA

Jó, na Jadranu bylo prima,
spousta slunce, mořské klima.
Na pláži jsem pořád ležel,
větřík po mně sem tam běžel.
Vlnky pěnily se o palec,
a medúzy říkaly si o tanec.
Očky na mě mrkávaly,
krásný holky se tak smály,
a jak tak ležim ,
a do křížovky ještě jedno písmeno,
najednou jsem dostal bombu
míčem přímo na čelo.
No nevěděl jsem , kdo sem co sem,
jestli marťan nebo Žosé.
Hlava se furt točila,
jako by se opila.
Však od hezký holky, co má vdolky,
přijmeš přeci omluvu
a už vůbec nevadí ti, že máš hlavu
oteklou jak merunu.
No, a pak to bylo de la manča.
Slunce , móře a taky Anča.
Ta, co se míčem trefila,
ta se nejvíc tulila.
Jó, dovolená jako fík,
jó, na Jadranu tams měl být.