Vnímej

Koukej,
jsme sami v tomto prostoru,
ale pořád tu je někdo kdo nás pozoruje.

Koukej,
jsme to jen my v tomto vesmíru,
ale pořád nám to naše srdce zakazuje.

Koukej,
ty nejdokonalejší v tomto světě,
Já toužící po tvé něžné větě!

Poslouchej,
jak mé srdce buší,
protože ti to dnes sluší.

Poslouchej,
jak křupou mi kolena,
protože ty jsi ta vyvolená!

Poslouchej,
když vítr láme stromy
a mně se podlamují nohy!

Vnímej,
jak moc tě mám rád
a růže jsem ti začal pěstovat.

Vnímej
jen má něžná slova,
jenž bez odezvy nepřijdou znova.


Vnímej,
jak moc tě mám rád
a učím tě se smát.