Navzdory dešti procházím strání
Deru se do kopce, ke kapli vzhlížím
Po nebi několik blesků se prohání
Musím však dál, chci slyšet odpověď
Na otázky, co tolik mě tíží a trápí
Na hromy nedbám, nesleduji předpověď
Před kaplí stojím, voda v provazech mě skrápí
Kleknu si do bahna a křičím svoji zpověď
Znám svoje chyby, neházím je za hlavu
Chci však slyšet, jak to vše zlomit
Déšť ještě zesílí, nemám však obavu
Křičím do nebe jen jediné slovo PROČ
Nahoře mě neslyší a dole mě nechtějí
Na tváři nepoznám co je voda a co slzy
Ztrácím i svou poslední skrytou naději
A bouře kolem mě ukazuje své hrůzy
Blesky nebe ozařují a hromy zemí otřásají
Přes šumění vody neslyším své myšlenky
Stejně mi v hlavě nic kloudného neposkládají
A tak se pod tíhou deště zas vracím zpátky.