Dno všedních dnů

Hlavou mi běží příběhů hromada

Chtěl bych je napsat jen netuším jak

Horory, démoni, duchů celá armáda

Mysl mi nepracuje, tak nechám ji tak

 

Dívám se do tmy a hledám světlo

Chtěl bych znát odpověď na všechny otázky

Toužím se porvat s tím, co na mě sedlo

Před sebou mám jen nehybné obrázky

 

Kam se jen poděl ten naivní kluk

Co věřil svým snům a miloval svět

Jakoby změnil se ve stínů shluk

A zbylo tu po něm jenom pár vět

 

Zůstala jenom tahle nehybná troska

Co sedí tu v koutě a má velký strach

Dejte mu flašku, ať je z něj násoska

Vždyť z očí mu vychází jen a jen krach

 

Kdybys jen trochu více se snažil

Nemusel bys tu teď v koutě sedět

Vždyť nejsi jediný, kdo to zlé prožil

Tohle už přeci měl bys dávno vědět

 

Je toho spoustu, co chtěl bych napsat

Nesnáším lítost, to radši pravdu

Všechno to ze sebe na papír vypsat

Klidně si ze sebe udělat srandu

 

Dívám se do tmy a vidím světlo

No tak už vstaň a porvi se s osudem

Nefňukej nad tím, co tě tak smetlo

Vždyť přeci věčně žít tady nebudem