Universo

Ptáš se mě, jaký byl můj sen,
jenž nikdy ti nebyl vyzrazen.

Věř mi,
že naše ruce se protnuly,
když hvězdy zhasnuly.

Věř mi,
že neztratila jsi řeč,
když spatřila jsi náš svět.

Věř, věr mi,
že Měsíc zdál se ti být velký,
jak tento prostor mělký…

Kde Vesmír tě ohromil
a já tvé srdce zlomil.

Zamilovala sis ten pocit létat,
a kousek od Venuše mě lechtat.

Ve chvíli kdy Slunce tě přestalo hřát,
protože jsi mě chtěla na tváři líbat.

Kousíček za Marsem,
pochopilas, kdo jsem.

Ovšem Jupiterova síla,
tě ovlivnila.
Tak moc,
že chybím ti každou noc.

Přesto máš strach nad Saturnem,
že i my dva jednou zestárnem.

Až nad Uranem to pochopíš,
že zamilovat se není hřích.

Kousíček od Neptunu,
pochopíš, že tvou pusou nepohrdnu.

Ovlivněna Plutovou sílou,
stáváš se mou vílou.

Postupně však začínám bdít,
a přesto chci s tebou žít!

Nebyl to jen sen,
ale nezapomenutelný den!