V pustině duhových svatyní
křičel jsem do tváře bez očí
o bezesné duši rubínu
o hříších plamínků
svící zlomených
a skelný pohled zmizelých
popínal dunivé hlasy sekvojí
kde třmeny pasovaly na rytíře
i srdce zvonů hladě s něhou jáhna
v bití neustaly ani v tříšti křisťálu ...
Od úsvitu unáším livreje lokajů
já zloděj křížů a vykradač času
srub na řasách lvice stavím
mulatkám slzy z kanálků vysvlékám
korály češu - ty plavovlásky rozkoše
marně ... ?
Vlaky zítra nikde nestaví
a džbánek dechem sám se orosil
krasojezdče ze souhvězdí býka
v příšeří přisedni a pobuď
než vyhasne dýmka míru...