Blues s renesanční vůní

Za šestou různoběžkou, pod čarou ponoru

nehluchý ten týl moří v očích cítěn

sládne a strop tvých nahých plachet

jak duny v duši zvící sáh modlitby z motetu netaje

tam kódy krušin beru dnes nevážně

hřeju jen trošku - příliž spaluji palisády niv!

a meandry proudí v mléku půlnoci

i maliny z břehů rty v kusy lomí 

žeh duší přemostil můj klenutý ryk

hrdel vytí mlčí jak prach ze dna půnebí

pruhy v potu vedrem mlčí 

kdes v nebi cizelují tepci z hloubi ultramarín

jak jabka co zrádná v ráji brízou ošlehaná 

i v melase tabáku zvoní co okovy tropů

byv palubní otrok duchem

přec v tekoucí krvi dýšu

oceán polykám ... 

Vzlyk se šedinami roste k Aldebaranu

okamžení v mlze mlčí jak liják vidin

bije druhé mé srdce i šachty z komor

a já nemiluju jinou než modrou

ovoněnou zásvětím ...