Chrám nadějí

 

Můj přítel navštívil mě zrána

v temné komoře mého čekání

na záchvěv probuzené účasti

a přinesl mi knihu

o nekonečné proměnlivosti života.

 

Tvář měl pobledlou a mluvil rozvláčně

jako člověk bez nároku na odpověď.

 

Marně jsem hledal příčinu

tak prázdných slov

vyřčených s nádechem otevřenosti.

 

Vzpomínám jen na okamžik,

kdy se můj koráb plodnosti

ověnčil námrazou prvenství...

 

          Můj chrám je jitřní závrať nadějí

          V něm sklíčen hledím do prázdna

          Obklopen nánosy plynoucího času

 

          Má přítomnost zapadá s minulostí

          Můj dech se zakotvil v zítřku

          Kdo může vyslovit, zda vůbec ještě žiji?

 

Nežádal jsem o podporu,

nepotřebuji ukazovat prstem

v nádavku úslužnosti.

Chci být sám sebou.

Chci být člověkem

a věřit vlastním možnostem.

Chci být svobodný

a neztratit jediného přítele.

 

          Můj chrám je jitřní závrať nadějí

          V něm sklíčen hledím do prázdna

          Obklopen nánosy plynoucího času

 

          Kdo může uvěřit, že vůbec ještě žiji...?