zaslepenost druhých,
schováni jen v pravdě své.
Uši, oči, city,
pak mají zavřené.
Dokola, jak gramofon pravdu "melou" svou.
Hledají špínu, až v ní sami utonou.
A přeci dříve byly
Jak listí a strom.
Zářící byly blesky
a k blesku patří hrom.
Výbuchy, ničení a trucovitost vzteku
že není po jejich, otráví i života řeku.
Hloupí v hněvu
zaslepeni sebou
City nejde vlastnit,
ni lidi samo s sebou.
~☆~