Narcis

Věděl si, že dáváš falešné naděje,
věděl si, že to bolí?
Nutíš ji vybrat a než se naděje,
na lži stojí, z čeho volí.

Viděla tu druhou tvář?
Viděla, co se skrývá za slovy,
co zvěstují svatozář
a co je pod maskou, kdo ví...

No tak pojď, přijď blíž,
vidíš jak se v rohu choulí, pláče.
pojď k ní, vždyť víš,
že ta, kterou to nejvíc bolí, nejlíp skáče.

Nahoď úsměv, nastav dlaně,
nahoď ňákou tu lásku na věky.
a sotva se natáhne, cukni než dosáhne na ně.
"Co čekáš krávo, že umim zázraky?"

A už je zase dole, hezky do latě.
Pomoz jí vyznat se, co hlavou se jí honí,
že kdo stojí dostává závratě
a ty stojíš pevně jenom pro ní...

Aby ona nemusela...

Táhnout to břímě reálného světa,
všichni vám beztak jen závidí.
Ještě chvilku to masíruj, jediná věta
ji dělí od toho, že se nenávidí.

A zbožňuje jen tebe,
tak to má být.
Dáváš jí kousek nebe,
co víc ještě může chtít?!!

Ty musíš žít v realitě,
ví vůbec, jakou jí děláš službu?!
fňuká a kňučí, nechápe tě.
Co na tom že sem tam vyslyšíš tužbu.

Je to pro ní, aby nemusela ze zlatý klece.
Co se to děje? Víc a víc kvílí!
Dělá jak by se škrábala ven z pece.
a vyčítá ti každou slabou chvíli.

Tak máš pár chyb, to je toho,
jakoby ona se nenechala jen vézt.
Je jen pár lidí, kteří mohou
vidět to břemeno co musíš snést.

Nikdo nechce být sám.
To moc dobře znáš.
To moc dobře znám.

Některým to vázně jde snáz,
ty neseš to břímě
nejchytřejších z nás.

Proč ovce nechtěj vidět?
Není to přece nic,
za co se stydět.

Nemůže každý být pastýř stáda,
už zase kvičí,
místo aby byla ráda.

Jakoby místo pastýře viděla vlka.
Vlka co hlídá si stádo,
pečlivě čeká.
Občas si kousne a pak tě pohladí.
A pak ti držet se v pozoru před vlky poradí.

"Si blbka nevděčná, ale to nevadí.
Táhni už do hajzlu, já si poradím."

Ona fakt šla?! Nenene, to ne.
"Nevadí, vyměnim ovečku, za dvě jiné.
Ona se připlazí,
občas jí podrbu" a snad dřív pojde,
než jí to s odstupem od tebe dojde.