tak ráda se ztrácím
ve vůni srpnových soumraků
a Ty na jazyku cítíš podzim
daváš se napospas strachu i rozpakům
zbloudilých přízraků
prý chutná Ti po smrti
naproti srdce mé
dere se, sápe z hrudníku
rádo si lahodí
u nohou zpustlého pomníku
přehlídkou něžné pomíjivosti
skvostnou křehkostí bytí
tak ráda se ztrácím
ve vůni srpnových soumraků
v podzimech
večerech
v koncích požitých kapitol
v hřebenech skalnatých hor
tak ráda se ztrácím
Krásně se ráda ztrácíš, milá Narro :)
Ale jen v této básni, prosím a nikoliv v reálném světě ;)
Přeji Ti kouzelný víkend :)
12.08.2023 16:13:38 | Ondra
Díky Ondro :) není ostudou se občas ztratit :) ona se cesta nakonec vždy někde vyloupne... nebo dobrá duše, co postrčí "správným" směrem...
12.08.2023 21:13:47 | narra peregrini