Protančím závoji
a každým krokem spojím
co poztráceno v bláhových touhách
nechtěných příště, v obavách.
A jako na začátku celá tu stojím
jak Bůh mě stvořil!
pak přijmu a políbím...
to při prvním nádechu svět se mi dvořil
a navždy zapomenu strach.
... tu noc, kdy,život Tvůj daroval sám Ti Bůh,
tu noc, kdy poprvé na Tebe s láskou zřel
byl s námi Pán.
21.08.2023 14:10:08 | La Suneteto
Hluboká báseň a krásné propojení s obrazem - moc zdravím, milá Son a obejmutí přidávám :)*
14.08.2023 03:59:44 | Alala
ano...v okamžiku, kdy si člověk uvědomí, že se stydět mají ti, kdo tě nevidí krásnou, je skutečně volný
12.08.2023 23:01:10 | stormeater
myslím, že stud stál na začátku našeho pádu (viz fíkový list) a od těch dob se odmítáme... sebe sama, druhé, Boha... řešení se nabízí - přijmout se takoví jací jsme... ano, beze studu...
13.08.2023 10:25:10 | Sonador