Psaní bez adresy II

Jinotaje jsou passé.
Bezmocně svírám pěsti,
když ve tvých textech zase
vyprávíš o bolesti.
.
Ačkoliv tvému stesku věřím,
přesto se musím ptát...
Míří tvé psaní k správným dveřím?
Jsem já ten adresát?
.
Nebo je pošťák v špatném domě
a celé je to omyl?
Píšeš snad tomu, co byl po mně
a tvoje srdce zlomil?
.
'Najednou' s 'Vždycky' vzali roha
a nám zbyl jenom účet ztrát.
Přesto.. ač jako jeden z mnoha..
nedokážu tě nemít rád.