Ateliér poničených obrazů

Kůže rozžhavená doběla
Po ní zvolna stéká kapka lihu
Průzračná
Jak slzy když pláčeme nad ránem
Opojná…
Rozpitá skrz rozmazanou pihu
Na krku
Je tam
Neboť rozstříkla se barva
Malíři co tvořil roztržitě
Obnažené duše v ranní mlze nad obilnými poli s havrany
A nedíval se na cestu
Jako nikdo z nás
Jako všichni ostatní
Ta kapka tam pořád je (i když je to k neuvěření)
Možná to ani není líh
Ale jen zázračná kapka vody
Asi se rozpouštíme
Jako ledovce příliš blízko rovníku
Pluto co zabloudilo ke Slunci
Nebo je to jen drobná slza smíšená s potem
A zneuctěna prázdnotou
Že ji nikdo nenamaloval (jako tu pihu)

Ten roztržitý malíř utekl
Asi se zalekl tvé krásy (nebo surrealismu toho všeho)
A zbyli jsme tu jen my
Nádherné obrazy schnoucí ve svítání
Na stojanech
Ale k čemu to všechno
Vyumělkovaná profesionalita bezcitně dokonalých maleb
Srší emocemi
K čemu to všechno
Když ty nakonec stejně potřebuješ jen slušivý rám
(Protože i ty jsi obraz
A další kapky lihu by tě mohly rozmazat)