Nevyhnutelná cesta pana El D.

Na břiše mi leží kočka a přede
Fouká nám dnes dobrý vítr
Paluba se zdvihá a klesá
V pravidelných nádeších
Už to budou brzo dva roky
Co si jí ten milý člověk
Kterého se ale všichni kolem bojí
Vzal s sebou na Zlatou laň
Může ho kdykoliv navštívit
V jeho útulné kajutě
Vyskočit na pevný stůl
Plný map a nepochopitelných přístrojů
A nechat se hladit pod bradou
Rukama nasáklýma krví
A tak něžně oslovovat
Mary, Mary miláčku
Musel jsem
Musel jsem vyrazit
Na cestu k úplnosti
A vím
Za rok
Za třináct potopených galeon
Za alespoň tisícovku mrtvých
Tě sevřu v náručí
Paluba se zvedá a klesá
Z plachtoví někdo křičí
O zemi na jihozápadě
O věcech, co je třeba udělat
O obětech, které je třeba přinést
Kočka na mém břiše se zavrtí
Podívá se na mě
Mhouřícíma očima přikývne
Ano
Je to vždy prosté
A někdy těžké
Zavírá oči
Úlevně si oddechne
A začne příst