Na dosah

Světélkující slané krůpěje potu
slévají se v řeku
V řeku bez břehů
bez zbytečných slov
Jen tak si tečou a žijí svým životem
Pomíjivost všech toků
které se časem změní ve veletoky
je cítit po malinách v té nejrudější barvě
Na dosah
Zase na dosah

Vystřelit se raketou do tmy
do černého nebe plného hvězd
které mě naučí svítit
to se asi dá
to chci
A potom - a tak to je - a potom
ten sopečný výbuch s liknavě tekoucí
žhnoucí a horkou lávou
pokryje jinak mlhou zahalený chodník
před naším domem
kde není vidět na krok
kde se zmatená ztrácím
Cestu znám
Je prošlapaná tisíci kroky
Intuitivně natáhnu ruce
a tu mlhu rozvírám jako závěs
jako divadelní oponu
za kterou se skrývá
ten nejdojemnější a toliko známý
příběh o dvou hercích
kteří září
nechápou
a až nadpozemsky světélkují
v šedi všednosti
v očích se jim odrážejí
hvězdy spadané z věčného nebe

A oni jsou
Jsou tak reální
a unavení
a neskutečně šťastní...
Nadosah
Chodník před naším domem
má zase jasné kontury
Už nezabloudím
Jsem ztracená
Je ta nejčernější noc
a na obloze svítí
čitelný nápis: Dnes vyprodáno !