Poslední stringendo Violy d. G.

 

Poslední noc na parketu

jako ta první společná 

tisíc odstínů sopečna

Já nahá, ty sevřený do žaketu

 

A pak … tě mé tělo

otočilo k realitě zády 

                          a ty s prsty virtuoza 

ladils (ach, to chtělo)

mé struny, vášně eskapády

 

Za dvojhlasého nokturna

přimknutý těsně k bokům

zkušeně za tolik roků 

otevřela ti řeka ponorná 

 

stoupavou cestu k duši těla

Poslední stringendo, lásko

tónina potemněla

přesně tak, jak jsem chtěla

 

Teď nade mnou jsi stál 

a v souhře zvuků utichly dechy 

my propleteni se všemi

vzdechy 

co vracel sál

náruče plné sebe

a ústa plná slov bez vyslovení

jazyky cesty z nebe

hledaly v tom druhém

vykoupení

 

Večírek do rána

Prodloužená

ještě delších stínů

Splínů z obav připíchlých do parket 

 

Poslední noc 

tak jako první, pokaždé stejné ceny 

milování skončené ovacemi 

       Kolikrát ještě budem tu pro jiné?