Žít a nechat žít
Jak snadno se to říká
Však srdce někdy bolí tak
Jak vězela by v něm dýka
Sám sebe milovat
Myšlenka tak milá
Jak však nechat odejít
To, pro co jsem dřív žila
Sám sobě štěstí dát
Po tom člověk touží
Když ruce ale prázdné jsou
Samota duši souží
Mít sám sebe rád
Život mě stále učí
Občas si se mnou zahrává
A smutek mou duši mučí
Snad jednou přijde čas
Kdy smutek dá mi vale
Štěstí, co ke mě přichází
Zůstane u mne stále
Ano kéž, smutek nás neobjímá.
Kéž zbývá nám, na vše síla.
Kéž pokaždé, najdeme se.
Přežívání nepodlehnem.**
Dobře jsi to napsala Kozorožko.
16.08.2023 17:43:55 | jenommarie
...štěstí je jen muška zlatá...do klícky pomíjivosti jatá...;.) sám sebe mít víc rád..to je sen moudrých snad.
16.08.2023 17:39:48 | Marten
Přiměřeně k sobě cítit sebelásku, je základem vyváženého milostného vztahu. Pěkná báseň*
16.08.2023 13:57:36 | šerý
Ano, je to tak. Chtít se pověsit na druhého nebo žárlit, to je zabíjení vztahu, že. Láska, která chce svázat, není vlastně láska, ale závislost :-) Nejhorší je zjistit tyto tendence u sebe :-)
16.08.2023 14:06:25 | kozorožka
Krásně napsáno - cítím to naprosto totožně, milá Verunko*
Měj se nádherně :)*
16.08.2023 12:05:27 | Ondra
Hrdinka básně musí jít ven, mezi lidi,objednat si ledovou kávu a horké maliny.. Uvidi určitě šťastnější lidi, ale též ty, co si s nimi osud pohrál. Pomáhá to..
Dát smutku vale ! ( citace ) :)
16.08.2023 09:50:40 | Protivník
Ano. Děkuji.
Když uvnitř je tma,
vyjít ven.
Vnímat a prožít
každý den :-)
16.08.2023 09:54:40 | kozorožka