Cáry sametu si šeptám
Cáry sametu si šeptám
Sbírka: Singularita - o věcech ze samoty
Co srdcem píšeš, myslí prorůstá.
A nekonečnou zdá se chvíle,
kdy toužils dostát svému slibu.
Však cesty nenajdeš.
.
To místo přestává být známo.
Halí ho oblak závoje,
v němž nespatříš už cestu domů.
Zmizela oáza.
.
Tak jako slepý bača
nepozná stádo bez hlesu,
havran, pohoří překonav,
netrefí do míst, kde měl hnízdo.
.
Všude jen úhory.
Komentáře (8)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Všude jen úhory... Ale báseň vzešla krásná, ráda jsem četla, děkuji...
20.08.2023 15:19:51 | Ophelia81
Silný a myšlenkově bohatý text.
20.08.2023 12:06:02 | mkinka
Díky. Pravda, v téhle básni i bohatší, než si většina lidí myslí, stačí složit poslední slabiky řádků... :o)
20.08.2023 12:39:08 | TRlVlUS
Tvůj nick TRIVIUS... ale čím víc tě čtu, tím víc poznávám, že k tobě nepatří... Ty nejsi TRIVIÁLNÍ... ani v jedný větě... :-)
20.08.2023 11:42:05 | cappuccinogirl
Jo, budu asi trochu složitější, co naděláš ;o)
Nakonec tahle báseň taky. Kromě té nosné části je to i slabikový akrostich. Akorát ne těch slabik na začátku, ale těch na konci veršů.
20.08.2023 11:50:13 | TRlVlUS