srdce mi bije pod vodou
a dech
hukot vodopádu
třaskavě tříští vodní proud
nadechnout do plic
ticho k utopení
ticho
to ticho
co rozléhá se pod hladinou
šumí a probublává krví
vře
varuje
do pozoru staví křivky těla
bíle si pluje
splývá se životem
od kapky k deltě na miliontiny vln
počítám čas
ještě nedospěl
ticho
to ticho
a ty
rozpouštíš se ... ve mně celý
ponořený
až ke kořenům
I tady díky všem za návštěvu. Prozradím tajemství... Obraz a text k sobě původně nepatřily, nebyla ani inspirace vzájemná. Prostě vznikly a až tady našly najednou své místo.
23.08.2023 19:07:10 | IkkarisKa
Opravdu čtenářský zážitek a byl by ještě větší kdyby mi do toho vedle v křesle nemluvila moje žena. :-))
21.08.2023 18:52:44 | Jiří I.Zahradník
Z rozvodí srdce. Tak nevím. Inspirace k obrazu poezií, nebo obráceně? Asi je to jedno, když se zadaří*
21.08.2023 11:32:26 | šerý
Velmi pěkné. Ivo, stálo by to v budoucnu za vydání. Je to velice čtivé i velmi poutavé. Máš nadání nejen výtvarné, ale i literární.
Dala jsi do té básně srdce a to se mi líbí. Super.
20.08.2023 19:24:09 | mkinka
Nesmírně procítěně-nádherně napsáno a nádherně-podmanivý a trošku zlověstně působící, obraz, milá Ivo*
Krása :)*
20.08.2023 18:32:25 | Ondra