3.Naděje symbolů 1973

Povím vám příběh o slepci,
který si představil na dlažbě z kamene
lidskou krev, zapadlou slzami a černým prachem
z továrních komínů,z výfuků aut.
Pak slepec u rentgenu pozná
co život mu dává,
Zraněná žena křičí:
kdo chtěl abych se tu válela v krvi?
Je snad náhoda-sen, že utrpení
snášet mám.
v jediném neměnitelném okamžiku osud se
mi mění bez mého vědomí.
Strach mám,co bude dál.
Kde je mé tělo,co před chvílí celé bylo?
Já nic nespravím
berle nemocným nespálím.
Když má někdo bolest největší
zem svou krví posvětí,aby se v mukách zrodila nová úzkostná touha
po světě lidských symbolů
ze slov, myšlenek, dobra, zla i atomů.
Až slunce zhasne nám,
poletíme s touhou po životě
hledat bolest, trýzeň a zklamání
k jiným planetám,
kde svou prací živou a ničící,
postavíme hroutící
symboly nových nadějí.
Marné snažení o nový život,
odletíme do šedi starých soumraků.