Volám tě, do tmy volám tvá jména
ztracená; kam, milá má, zmizela jsi ?
Má bouře jsi, i vánek, skála i mořská pěna,
velká i malá tak, že nikdo nevšimne si.
Do tmy se zarývají výkřiky i horké slzy,
zpět prázdná tma zívá bez odpovědi.
Volám tě do tmy, volám, zpět vrať se brzy,
a hvězdy chladné jsou v barvě mědi.
Do tmy se dívám a čekám tvé zavolání,
nebo jen, nějaké, jasné znamení dej.
Čekám, neusnu, ale když, mám lehké spaní,
ze tmy vrať se mi, ke mně pospíchej.
K někomu, kdo tohle napíše, kdo takhle toužebně volá do tmy, kdo snad vykříčel by si plíce i duši z těla... k takovýmu já bych pospíchala v sedmimílovejch botách...
26.08.2023 13:21:30 | cappuccinogirl
Tak dobře poslouchej, a nějaké to volání uslyšíš, a třeba vábnější než je tohle.
Děkuji za roztomilý a mužské ego hladicí komentář. :-))
26.08.2023 17:44:36 | Kan